Jaké argumenty pro zavedení „pozitivního
seznamu“ uvádějí navrhovatelé?
Jak aktivisté manipulují s fakty kvůli
pozitivním seznamům zvířat?
Odborník analyzoval jejich články o údajné
hrozbě přenosu chorob z chovaných zvířat na člověka
druhů povolených pro zájmový chov, chtějí
v Evropské unii prosadit aktivisté za práva zvířat
z několika
lobbistických organizací. Předseda Teraristické společnosti Praha a pracovník
Státního zdravotního ústavu RNDr. Petr Kodym, CSc., který přednáší o
epidemiologii na
Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze,
analyzoval několik zásadních článků,
na které se tito aktivisté odvolávají při
prosazování pozitivního seznamu zvířat pro zájmový
chov. Argumentují přitom
především šířením různých zoonóz, jež by mohly způsobit
podobnou pandemii jako
Covid-19.
aktivistických organizací. Už názvy jsou hrozivé, stejně
jako abstrakty a použitá klíčová slova.
Na první pohled z nich vysvítá, že
dovoz a chov exotických zvířat údajně nevyhnutelně
způsobí zavlečení smrtících
patogenů, které masově infikují lidi a způsobí četné rozsáhlé
epidemie vážných
život ohrožujících nemocí. Závěrem aktivistů je, že jediná možnost, jak
tuto
pohromu zastavit, jsou přísné plošné zákazy nakládání s veškerými exotickými
zvířaty,“
konstatuje Petr Kodym ve své analýze, již Teraristická společnost
Praha používá pro
argumentaci při jednání se státními úřady a zákonodárci o
nesmyslnosti pozitivních seznamů
zvířat.
Dováží a vyváží se hodně zvířat = riziko
nákazy stoupá?
domácími mazlíčky a jejich chovu: Přehled pozitivních
seznamů“, kterou vydal kolektiv
autorů na severu MDPI.com
(Multidisciplinary Digital Publishing Institute) a jež se věnuje
údajnému
negativnímu vlivu exotických domácích mazlíčků na zdraví lidí. „Čtenář, který
se
do textu trochu více zahloubá, ocení velice přesné zmapování vývozu a dovozu
zvířat
nejrůznějších taxonomických skupin – co, odkud, kam, kolik... Počty
ovšem nejsou roční, ale
za mnohaleté období, takže jsou velice vysoké. To samo
o sobě někdy autorům stačí ke
zdánlivě logickému závěru, že tyto vysoké počty
jsou důkazem pro zavlečení velkého
množství zoonotických patogenů a způsobení
nesčetných epidemií, aniž by se ale cokoliv
uvádělo o konkrétních případech,“
popisuje Petr Kodym.
zvířat, ale bez jakéhokoli vztahu ke zmíněným
statistikám. „Pro lepší zacílení jsou některé
infekce (téměř všechny) označeny
jako zoonotické. Jenže neberou v úvahu základní pravidlo
hostitelské
specificity patogenů: „To jsou blechy psí, ty na člověka nejdou!“ Jestliže
jeden
zástupce rodu je specifický pro plazy a druhý pro člověka, neznamená to,
že je možný přenos
a jedná se o zoonózu. Je otázka, jestli se jedná o
neprofesionalitu autorů nebo o záměr
manipulovat čtenáře. Články nemají žádnou
vědeckou hodnotu a slušný recenzovaný časopis
by je nikdy neměl přijmout,“ míní
Petr Kodym.
živými volně žijícími zvířaty a potenciálních
rizik pro lidské zdraví“, který v roce 2019 vydal
časopis Global Ecology
and Conservation, autoři podle Petra Kodyma spíše řeší počty
zvířat, se kterými se legálně obchodovalo během pěti let, a co se
odkud kam vozí. „Čísla jsou
vždy za pětiletku, takže vypadají vyšší,“
konstatuje. V textu pak následuje výčet zvířecích
nemocí, z nichž ne
všechny ale lze podle Kodyma označit za zoonózy, tedy choroby
přenositelné ze
zvířete na člověka. Jde například o trichomonády nebo svrab. „Druhy téhož
rodu,
parazitující u člověka a u zvířat, jsou různé.
Například Trichomonas vaginalis z ptáka na
člověka nepřeneseš,“
konstatuje Petr Kodym.
ptáků a plazů celkem 3131 případů onemocnění
v 54 zemích. „Ale pozor! To jsou případy
infekcí zvířat. Tyto infekce jsou
zoonotické. Ale zatím jsem ve článku nenašel, že by
popisovaly případy přenosu
těchto zoonóz na lidi – takže „mohlo by být“ – ale není to
zaznamenáno. Jediné
dva konkrétní případy jsou přenos opičích neštovic přes psouny
na Američany a
salmonelózy z vodních želv,“ upozorňuje Petr Kodym, podle něhož literatura
od
roku 1945 popisuje jen minimum případů přenosů nemocí z importovaných
zvířat na lidi. Jde
o pouhých 28 odborných článků. Autoři článku to ale
vysvětlují nezájmem odborníků o tuto
problematiku a problém považují za velký.
Výsledek? Doporučení zákazu zájmových chovů.
docházet k obrovskému přenosu infekcí se strašlivými
důsledky. To, že o tom existuje
minimum důkazů – kasuistik, neznamená, že toto
nebezpečí není veliké, ale že si ho ještě
nikdo pořádně nevšiml,“ parafrázuje
sdělení článku Petr Kodym. U dalšího textu „Riskantní
podnikání: Dovozy živých
organismů nepodléhajících CITES do Spojeného království a
potenciál pro
infekční choroby“, vydaného v roce 2020 serverem MDPI.com, řeší autoři
podrobný přehled o dovozu „necitesových“ zvířat do Velké Británie mezi lety
2014 a 2018,
ovšem bez jakékoli zmínky, kolik těchto zvířat mělo být infikováno
nějakou nemocí. „Z těchto
(ne)údajů vyvozují, že se doveze spousta různých zvířat,
což představuje obrovské riziko
přenosu zoonotických nemocí na člověka, hrozbu
pro lidské zdraví, vypuknutí epidemií atd.,“
upozorňuje Petr Kodym.
Největšími přenašeči nemocí jsou psi a kočky
člověka. „Je zjevné, že přenos na lidi přes chovaná
exotická zvířata má celosvětově v
celkovém počtu a závažnosti případů
zanedbatelný podíl. I v přenosu exotických nemocí
se stále více uplatňuje
expanze člověka do přírodních biotopů, globalizace, narůstající
ekoturismus,
obliba exotických potravin atd. Skutečné riziko zoonóz přitom představují
klasická domácí zvířata. Pes domácí je, mimo jiné, rezervoárovým hostitelem té
nejnebezpečnější
zoonózy - vztekliny, která celosvětově způsobuje smrt cca. 50 00 – 60 000
lidí
ročně,“ vysvětluje Petr Kodym a dodává: „Rezervoárem četných závažných
onemocnění,
z nichž na prvním místě stojí toxoplazmóza, je kočka domácí.“
Případ bornaviru u veverek a smrt tří
chovatelů
vousaté, hadi …) na děti do 5 let. Určitým vykřičníkem je
šíření fatální zoonotické
bornavirové infekce v německých chovech tropických
veverek, které se naštěstí podařilo
zmapovat a dostat pod kontrolu rychlým
zásahem německých virologů. Články o těchto
případech věcně analyzují situaci,
v žádném z nich se neobjevuje volání po zákazech,“
popisuje Petr Kodym.
V této souvislosti je asi nejnebezpečnější zmíněný případ bornavirové
infekce, přenášené veverkami v Německu. Postupně se od nich nakazili tři
starší chovatelé ze
Saska-Anhaltska ve věku 63, 62 a 72 let, kteří se společně
dlouhodobě věnovali chovu
jihoamerických veverek Sciurus variegatoides.
měsících všichni podlehli. Molekulárně-genetickým,
imunohistochemickým a histologickým
vyšetřením materiálu z mozků pacientů a
tkání veverek byl prokázán neznámý bornavirus,
který byl pojmenován variegated
squirrel 1 bornavirus (VSBV-1),“ cituje jeden z článků Petr
Kodym.
Následovala rozsáhlá akce, při níž byly hromadně vyšetřovány veverky chované
v německých zoo a v soukromých chovech, včetně chovatelů. „Byla zmapována
cesta šíření
viru v německých chovech. Dokazuje, že bornavirus se mezi německé
veverky dostal z
veverek Prevostových a šířil se s přesuny zvířat. Aby se nemoc
dostala pod kontrolu, je
potřeba veverky vyšetřovat a infikované eliminovat,“
dodává Petr Kodym.
Aktivisté citují, co se jim hodí, bez
souvislostí
zaměřené na chovatele, se zabývá problémy
vzniklými v souvislosti s výskytem bakterií
rezistentních na antibiotika
u chovaných i volně žijících zvířat. „Bakterie rezistentní na
antibiotika se
objevují u exotických zvířat i dovážených tropických akvarijních ryb a
komplikují jejich léčbu. Článek dokládá, že může docházet k přenosu bakterií
rezistentních na
antibiotika (včetně MRSA - postrachu operačních sálů) mezi
psem a člověkem. Rezistentní
bakterie mohou rovněž uniknout do volné přírody,
šířit se na velké vzdálenosti a být skrytou
hrozbou,“ popisuje Petr Kodym.
Citované články jsou podle něj sice zajímavé, nemají ale
žádnou souvislost
s pozitivními seznamy.
může způsobit šíření rezistence na antibiotika, a
doložil to citacemi čtyř náhodně nalezených
článků, které si ani nepřečetl,“
kritizuje odborník aktivisty. Takto „vyzobané“ informace
z odborných i
méně odborných textů však organizace, které bojují za zavedení pozitivních
seznamů zvířat pro zájmový chov v Evropské unii, zneužívají při jednání
s politiky a vytvářejí
tím dojem, že exotická zvířata chovaná
v zajetí představují velké zdravotní riziko. Přitom
například u ptáků
Evropská unie zakázala jakýkoli dovoz jedinců odchycených z přírody již
v roce 2004 a mezi chovateli se obchoduje výhradně s ptáky
odchovanými v zajetí.