Jaké jsou argumenty proti zavedení „pozitivního seznamu“?

 Pohled českých představitelů zájmových chovatelů

Díky historickým okolnostem a zejména nemožnosti cestovat mezi roky 1948 – 89 se Česká
republika stala chovatelskou velmocí. Po rozpadu Národní fronty, která dříve víceméně
povinně sdružovala většinu chovatelů, dnes ovšem nemáme žádnou evidenci o jejich počtu.
Z dostupných údajů, literatury a návštěvnosti burz odhadujeme, že zájmovému chovatelství
(v něž nepočítáme chov psů, koček, morčat a křečků) se u nás věnují vyšší desítky tisíc až
nižší stovky tisíc lidí. Nesmírně omezená možnost dovozů živočichů z volné přírody
v minulosti vedla k úspěšným trvalým odchovům stovek exotických druhů, což naopak mělo
velice pozitivní dopady na biodiverzitu v zemích původu – po živočiších z přírody je malá  
poptávka. Problematika dovozu a obchodování s živočichy z volné přírody je ošetřena
mnohaletou aplikací nařízení CITES na úrovni EU. Kontrola a vymáhání předpisů CITES je v ČR
na vysoké úrovni; k porušování předpisů sice dochází, ovšem zejména v oblasti pašování
derivátů užívaných v tradiční čínské medicíně, případně slonoviny, nikoli v oblasti importů
chovných živočichů. Předpisy Ministerstva zemědělství v oblasti welfare jsou přísné a jejich
implementace je pravidelně kontrolovaná, ať již jde o druhy tzv. nebezpečných zvířat, nebo o
podmínky chovů (předepsané rozměry a podmínky zařízení pro řadu druhů). Riziko zavlečení
invazních druhů v našich klimatických podmínkách neexistuje. Argumentace rizikem přenosu
zoonóz na člověka z chovaných druhů je zcela nepravdivá – prokázanými původci zoonóz u
nás jsou jen kočky, psi, u ptáků jsou rizikovými druhy volně žijící ptáci (zatím ale v přenosu
ptačí chřipky nikdy nebyl prokázán přenos na člověka z volné přírody); přenos zoonóz
z chovaných živočichů nebyl u nás – navzdory obrovskému rozsahu chovatelství
– zaznamenán. Konečně závěrečný argument aktivistů, podle něhož odsouhlasením pozitivních
seznamů a snížením počtu povolených druhů na minimum by výrazně ubylo zatížení
úředníků, je spíše úsměvný: důkaz o jeho nesmyslnosti byl přesvědčivě podán již před 100
lety při zavedení prohibice v USA – přechodem prodejců i konzumentů do ilegality úřadům
práce skutečně neubylo.

Z pohledu České republiky jsme přesvědčeni, že zavádění pozitivních seznamů na úrovni EU
nemá opodstatnění z těchto zásadních důvodů:

1. Zájmové chovatelství je v rámci EU rozšířeno naprosto nerovnoměrně z historických i
kulturních důvodů. Několik zemí (zejména DE, NL, DK, CZ) patří mezi chovatelské velmoci.
Naopak v řadě zemí, zejména ve Středomoří, zájmové chovatelství téměř vůbec neexistuje.
Celounijní řešení tedy nedává smysl.

2. Stávající legislativní rámec omezení chovů je více než dostatečný jak na úrovni EU, tak i
národní. Jsme přesvědčeni, že některé jevy, kritizované aktivisty a tlumočené jako projev
nedostatečnosti unijní legislativy, jsou ve skutečnosti projevem špatné či žádné
implementace unijních předpisů na národní úrovni. Sebelepší předpis, není-li dodržován, je
k ničemu. „Vyřešit“ tento problém paušálním zákazem určité aktivity – namísto zlepšení
prosazování práva EU v konkrétních státech – nemůže být správnou cestou.

3. Podle našeho názoru není chovatelství v zájmových chovech ve většině zemí EU
skutečným problémem. Právě to však paradoxně představuje velké nebezpečí. Díky
zavedenému rozhodovacímu mechanismu v orgánech EU může snadno dojít k tomu, že pro
vznik PS zvednou ruku mnohé státy, jichž se problematika vůbec netýká.

4. Protože v případě úvah o dalších, nových regulacích se vždy zohledňují také ekonomické
dopady, je vhodné připomenout, že oblast zájmových chovů (kromě uspokojování vlastních
chovatelů) také dává práci stovkám osob a malých firem, zajišťujících výrobu živého krmení
(myši, potkani, cvrčci, švábi) i rostlinných krmných směsí a speciálních krmiv a dále
nejrůznějších klecí, nádrží a dalších chovatelských potřeb.

Závěr: jsme přesvědčeni, že otázka PS je zcela umělým problémem, vytvořeným aktivisty
z citových pohnutek. Většiny členských států se problematika týká málo či
vůbec. Stávající právní regulace EU je více než dostatečná, problémem může být implementace (či její
absence) v některých zemích. Některé země se podporou PS pravděpodobně snaží
zamaskovat neplnění svých povinností v jiných oblastech (s prokazatelným negativním
dopadem na biodiverzitu).

Právě proto, že v každém členském státě je situace z historických a kulturních důvodů zcela
specifická a tam, kde jsou skutečně dodržovány unijní i národní předpisy, údajné problémy
popisované aktivisty nevznikají, nemají unijní pozitivní seznamy jakékoli opodstatnění.
Současný přístup „negativní“, kdy je chov určitých druhů v zajetí mimo ZOO regulován či
dokonce zcela zakázán, je naprosto dostatečný.